Malířka Blanka Šklíbová:
Malířské geny zdědila po svém otci Václavu Novém. První výstavy má od roku 1982. Od té doby absolvovala
velké množství výstav v různých galeriích po celé republice. Zabývá se zejména portrétní tvorbou. Od roku 1990 pracuje jako prof. výtvarnice ,,na volné noze.'' Její dílo je zdokumentováno se ,,Slovníku Českých a Slovenských výtvarných umělců‘‘, který vydalo výtvarné centrum Sagall v Ostravě.
Hledání krásy v člověku a přírodě.
Tak, jako každá akce způsobuje reakci, tak negativní vlastnosti dnešní doby působí na některé umělce pravým opakem. Dá se říci, že svojí tvorbu kompenzují tíhu doby. Ta-to skutečnost je vlastní i malířce Blance Šklíbové. Není tedy divu, že se s obdivem sklání před starými umělci, obzvláště před impresionisty a že používá starou, obzvlášť obtížnou, renesanční techniku (olejomalbu ve více vrstvách - tedy hladkou malbu) ve spojení s hrubší malbou špachtlí. Základem malby je zdůraznění a rozbor charakteru - podstaty (neboli důkladná studie) námětu a posléze částečná stylizace zobrazovaného námětu.Námětem obrazu Blanky Šklíbové je vše, co malířku obklopuje a něčím osloví. Jsou to portréty, zátiší, květiny, zvířata, staré chaloupky, někdy i krajina. Nespecializuje se na jediný námět, jako velká většina malířů, ale nachází inspiraci - dalo by se říci ,,na každém kroku.´´ Originalita obrazů Blanky Šklíbové spočívá v tom, že vyzařují teplo. Sálá z nich teplo, klid a pohoda domova. Divák je jakoby sugestivně vtáhnut do bezpečí. Malířka tak vytváří ,,balzám´´ na duši diváka. Právě tyto vlastnosti způsobují, že si Blanka Šklíbová svoji tvorbou získala mnoho příznivců a milovníků umění.
